Děti jako práce

Proč zakládám tento blog? Proč studium medicíny a proč zrovna povolání lékařky?

Odpověď je jednotná. Protože mám pocit, že to všechno dává smysl. Baví mě hodně věcí, dokážu si představit stovku povolání, která by mě možná naplňovala, ale v medicíně vidím „něco víc“. (Jako úplně malá jsem chtěla být dle mých slov „baličkou sálámů“ – jen pro upřesnění – to do těch „stovek“ dreamjobů již nepatří“) 🙂 Prostřednictvím tohoto blogu bych chtěla rodičům ukázat, že lékaři nejsou jen chodící učebnice a že jsme schopni se radit, diskutovat o rodičovské péči a zdraví nás i našich dětí.

Studium medicíny Vás vyzývá neustále překonávat své limity, je to jedna velká výzva.  Teprve tam jsem pochopila, že smrt není to, co se mě netýká. Že rakovina není jen knižní pojem a že zdraví není samozřejmost. Jak říká můj dědeček “člověk si zvykne i na šibenici”. A šibenice to někdy opravdu byla. Ale průnik množin pozitiv a negativ mi pořád vychází, že to bylo jedno z nejlepších období mého života.

Už na škole jsem se rozhodla pro dětskou medicínu. Ano tohle když někde řeknete, všichni se na vás usmějí a reagují se slovy “však to je jasné” a v hlavě si myslí “ženská no, chce se mazlit s miminkama”. Realita dětské medicíny je však úplně jinde, ale o tom zase příště. Proč teda zrovna tento obor? Protože děti jsou ten nejkvalitnější “materiál”. Mají energii, co se s dospělostí vytratí. Nelžou, a když ano, hned to odhalíte, netaktizují, a když ano, je to roztomile legrační, nedokážou předstírat a strach na nich okamžitě poznáte, protože pláčou. Není přirozené ani spravedlivé, že stvoření, která jsou tak krátce na světě, jsou už nemocné. Proto s tím chci bojovat. Protože mi dělá neskutečnou radost, když dítě křičí, zlobí, běhá po chodbách a neleží v posteli bez zájmu a bez energie.

Děti mají tuhý kořínek a neskutečnou sílu. Je to jako když nalijete na suchou kytku živou vodu. Okamžitě vykvete. Tak proto dětská medicína. Proto taková radost.