Školní rok sotva začal a na oddělení větších dětí se doslova „roztrhl pytel“ s dětma školou povinných.. čím to?
1. slabou imunitou o které všichni tak rádi mluví? a ještě raději ji posilují?
2. nebo tím “druhým“, o čem nikdo mluvit nechce?
Ano ta první varianta dává poměrně jednoduché řešení pro spoustu lidí, při prvním zachrblání rozrazíme dveře do lékárny a začneme všechny ty výrobky od Dr.Dokonalého ládovat do kabelky. Pro jistotu i něco na zácpu, kdyby se k té teplotě přidala mrška jedna. Při opakovaných potíží začneme investovat do drahých preparátů, které v reklamním letáku slibují takovou odolnost našeho těla, že když absolvujeme v župánku výšlap na Everest (odzkoušeno newyorskou komisí na začátku 20.století), budeme si u toho pobrukovat „hopsa hejsa chřipka nejsa” a ono to časem asi nějak zabere, protože do školy ten smrad malý chodí a to byl účel.
Potom vyzkoušíme něco jiného, ale ten náš Pepík je na pojídání vitamínů hrozný lajdák, ale teď už asi všechno dobrý pane doktore… Přitom co ta “druhá“ varianta? Ano, zabere více času i úsilí proniknout do hlubin študákovi duše. Všechny ty kolapsy, bolesti hlavy, píchání na hrudi, či zablokovaná záda… jako mávnutím kouzelného proutku před prázdninami zmizí a zase je v září sychravé počasí přinese?
Ty bolesti nejsou vymyšlené, ony opravdu existují a fyzicky bolí. Chceme-li to pojmenovat odborně, jedná se o psychosomatické potíže a nelze je zlehčovat. Psychický problém se jednoduše přenese do tělesné bolesti. Podrobnější vyšetření jsou negativní, maximálně drobné odchylky v laboratorním nálezu, či rehabilitační sestra opravdu odblokovala čtvrtý obratel, protože není boha aby aspoň NĚCO nenašla.. Ale ono to přesto stále bolí, špatně se dýchá a občas přijde i celkový kolaps, bolesti dosahují takové intenzity, že dítě skončí na vozíku. Organicky na něm nic nenajdete, ale bolest je skutečná, tu nelze odepřít.
Je načase si sednout a pokusit se navázat s dítětem přátelský rozhovor. Ne jeden. Ani dva. Ale každý den. Když maminka po pěti dnech hospitalizace své dcerky pro evidentní psychické potíže přiběhně na oddělení se slovy “ Pardon, víte já byla pracovně v zahraničí…” mluví to za vše. Nesoudím, ale prosím ji, aby svou dceru vzala za ruku, nebude-li chtít tak za popruh od batohu a dovedla ji do psychologické poradny. I když se možná v čekárně bude stydět, nemá proč. Pomoc někdy potřebujeme každý. A existují lidé, co se učili celý život pomáhat, tak proč se jich nezeptat, jak se to dělá správně, jestliže máme v nečem drobné mezery.
Dlouho jsem přemýšlela, jaká fotka by se k tomuto článku hodila. Nenapadla mě žádná jiná než tyto ruce, které fotil dědeček. Jsou na ní ruce mé, bráchovy a mojí babičky. Přesně si pamatuju, když jsme to fotili a já babiččce říkám: „jé babi, ty máš ale škaredé ruce.“ A ona mi s úsměvem vysvětlila, že to je proto, že s něma celý život chystala jídlo, prala prádlo, nejdřív mému tatínkovi a teď to dělá pro svá vnoučata. Tenkrát jsem se zastyděla, ale nebýt vysvětlení, trpělivosti, komunikace, tak si třeba dodnes myslím, že jsou škaredé.
Jaký názor na to máte Vy? Využili byste odbornou pomoc nebo zastáváte heslo: „co se doma uvaří, to se tam i sní“ ?
Pěkný článek, ale čekal jsem,že napíšete, že se děti často nachladí ještě o prázdninách, kdy jsou poslední dny srpna docela chladné, jen děti si to neuvedomují. V září přijdou mezi spolužáky jako bacilonosiči a ti zaplňují ordinace.
Děkuji, to máte naprostou pravdu!:-) v tomto článku jsem to vzala za ten „druhý konec“, o dětech, kteří se neubrání bacilům píši hned následovně ve článku „Imunita? Hnací motor nejen dětí“ 🙂 Jak říkává babička mého kamaráda: „Děti pozor, je tady jaro, oblékejte se!“ V překladu: jaro i léto může být někdy docela relativní pojem 🙂
🙂