O mně

Jmenuji se Klára Sedláčková a jsem srdcem i duší dětská lékařka. Tohle povolání nevykonávám dlouho, ale přesto mi prvních pár dní v práci stačily na to, abych poznala, že je pro mě to pravé.

klarka-o-mne-fotoZačátek

Má cesta začala v Olomouci, kdy jsem poprvé čichnula k medicíně na lékařské fakultě Univerzity Palackého. Tato školní půda se nemusela ani moc namáhat a okamžitě si mě získala. Netvrdím, že nepřišly nad knihou chvíle trápení, slz a beznaděj. Po zkoušce ale došlo k odpuštění a ani mě nenapadlo si vzpomenout na chvíle marnosti a odříkání. Dodnes si vážím své alma mater za to, co mi do dala. Vědomosti, disciplínu a především mi ukázala směr. Olomouc mi darovala doživotní vzpomínky a já tohle období řadím k těm nejlepším doposud.

Přítomnost

Vítr ale foukal docela silný a to až tak, že mě zavanul do Prahy na jednu velkou pražskou kliniku. Ze dne na den. Stěhování, nový byt, nová práce, nové město, nový kolektiv. Uff. Netvrdím, že to byla od začátku pohádka. Postupem času jsem se ale „osvobodila“ a přijímám každou novou šanci, kterou mi život nabízí.  Nebudu lhát, že jsem si za tu dobu občas nechtěla sbalit saky paky a utíkat zpátky na Moravu. Můj dědeček vždycky říkal: člověk si zvykne i na šibenici. A já si dokonce dnes myslím, že to šibenice není. Lokty se mi sice trošku zašpičatěly, ale Praha mi nabízí neustále nové možnosti a já se občas přistihnu jak říkám, že jedu domů místo na pronajatý byt na jednom krásném útulném náměstíčku s výhledem na vrcholky střech okolních domů.

… s budoucností

Jednou kdo ví, si možná otevřu svou privátní ordinaci a stanu se praktickým dětským lékařem na plný úvazek. Jednak tím budu pokračovat v rodinné tradici a mohu nadále rozšiřovat a zvyšovat kvalitu péče o děti. Jak jste si jistě mohli z některých mých (obzvlášť facebookových) příspěvků všimnout, můj tatínek i bratr jsou pediatři a společně vystupujeme jako tým Triomed.

Jelikož objevuji nepoznané a vždycky mě lákala akce namísto houpání nohama, svůj čas věnuji i Záchranné službě asociace Samaritánů. Tam se teprve zaučuji a časem bych se chtěla dopracovat k leteckým repatriacím a po atestaci si dodělat status leteckého lékaře.

Od roku 2017 jsem propadla charitativní činnosti. Mým největším štěstím je, že mám dvě úžasné kamarádky, které jsou nedílnou součástí naší organizace DAK. Dejte kolik snesete. Aby jste rozuměli zkratce DAK, jsou to počáteční písmena našich jmen – Dorota, Adéla, Klára. Společně se snažíme pomáhat. Svět sice nezměníme, ale jedincům pomoct umíme.

Do toho všeho píši tento blog za účelem zbavit strachu pacienty a jejich rodiče, přiblížit jim danou problematiku co možná nejvíce lidským způsobem a zjednodušit komunikaci mezi dvojicí pacient – lékař. I já jsem člověk a chápu Vás, Váš strach, Vaše problémy a obavy. Nejefektivnější cesta jaká existuje je dle mého naslouchat, mluvit a pak najít řešení.

Milovaný volný čas

Mám do budoucna hodně plánů, ale nyní mé časové možnosti dovolují plnit jen pár z nich a to (bohužel) postupně. Ve svém volném čase hodně sportuji, protože aktivní život mě drží ve formě a hlavně pohromadě jak psychicky tak fyzicky. Dále jsem se po 13leté docházce do základní umělecké školy vrátila k malování. Proč přestala? Kvůli času. Proč vrátila? Jakmile se objevily starosti běžného života, začala jsem si myšlenky na práci nosit domů a věděla jsem, že tady cesta nepovede. Intuice mě sama zavedla k barvám a štětcům a já po letech našla způsob, jak se plně odreagovat a nemyslet opravdu na NIC.  Takže ano, mám pocit, že to má velký smysl.

No a co miluju dále? Našeho pejska, cestování, létání, dobré jídlo a život. Ten hlavně! 🙂