Od posledního zveřejněného článku uběhl nějaký ten čas, přesněji dva a půl roku a já za tu dobu postupně ztratila naději, že se k blogování ještě někdy vrátím. Nerada používám výmluvu „není čas“, protože ten je vždycky. Ale úplně popravdě blogování nestálo v žebříčku mých priorit příliš vysoko. Potřebovala jsem odatestovat, mezitím se vdát, překvapivě rychle otěhotnět a porodit (o tom ale někdy příště ). Život ubíhal v rychlém tempu a mně se nechtělo ho trávit za monitorem počítače.
Často jsem okolím dotazována: „Jaké to je být matkou a zároveň pediatrem? To musíš mít všechno pod palcem že?“ Tajemně se usmívám a před očima mi běží celovečerní trhák s názvem „Dáváš mi zabrat, synu!“. Nutno říct, že i já jsem si prošla všemi fázemi prdů, zoubků, první teploty a při řadě probděných nocích se Štěpánkem v náručí mě titul před jménem nevystřídal ani mi neuvařil teplý oběd. Přiznávám, že v určitých sférách jistou výhodu mám, např. kdejaká vyrážka či teplota mě nerozhodí, bohužel někdy vidím až „za roh“, spojuju diagnózy a jsem zběhlá v patofyziologii tak, že kdybych si uměla takto spojit souvislosti tenkrát při studiu na medicíně, áčka do indexu by se mi zapisovaly téměř samy.
Rok a půl „matkování“ je za mnou a já jsem zjistila, že si jednou denně v klidu sednout a psát si své myšlenky svobodomyslně na papír, je ten nejlepší relax. A protože Štěpánek přes den spí pouze v kočárku, snažila jsem se najít pro sebe plnohodnotnou činnost odehrávající se povětšinou v prostorách pražských kaváren. Tam také vzniklo mé druhé dítě, vlastnoručně psaná kniha s názvem Dr.Máma, která bude vydána knižním nakladatelstvím Rosier v září tohoto roku. Bude určená pro rodiče, kteří v ní mohou najít mé vlastní mateřské zkušenosti, ale zároveň i odborná doporučení dětského lékaře v problematice prvního roku života dítěte. Konečně zodpoví veřejnosti otázku, jak vnímá mateřství máma s kůží pediatra. O samotné knížce chystám článek, jelikož si myslím, že si to vážně zaslouží. Dnešním článkem bych však chtěla udělat pomyslný milník a odstartovat novou éru/kategorii tohoto blogu a to – MATKOVÁNÍ. Nebude se jednat o typický mamablog, ale budeme zde řešit všemožná i nemožná témata a to vždy ze dvou úhlů pohledu – z pohledu citlivé mámy a z křesla dětské lékařky. O co víc, budeme se snažit tyto dva pohledy propojit a najít přijatelný „kompromis“. Přesně tak, jak to dělám já posledního roku a půl.
