Být mámou není jednoduchá úloha. Jsme pevným majákem a zároveň hromosvodem pro emoce našich dětí, jsme člověkem, který musí zakročit, když naše ratolest dělá neplechu. Jsme poslední možnost, když selže okolí ve snaze dítě uklidnit, uspat či usměrnit. Na nás se upínají zraky a snáší nejvíc kritiky. Přesto někdy zbytečně podléháme tlaku okolí a neděláme věci tak, jak z hloubi duše cítíme.
„To máš super, že jsi pediatr a všechno víš.“ Slýchávám od svých kamarádek a ač nerada, musím přiznat, že mimo půdu ordinace se občas nechám zbytečně znejistit, místo toho abych poslouchala svou intuici, která na mě doslova ječí, co mám dělat. Odstav byl u nás doma velké téma. Štěpánek byl typický prsomil, který se nehodlal kojení jen tak vzdát. Dokonce se mi zdálo, že čím je starší, tím více kontaktu vyžaduje. S manželem jsme podnikli pár neúspěšných pokusů o zmírnění, nikdy však úspěšně. Přes velký pláč ani jeden z nás nechtěl jít. Situace se začala vyostřovat na Vánoce, kdy desetiměsíčního Štěpánka na Štědrý den nezajímala světýlka, ani šustící balící papír ale pouze moje prsa, která jsem onen večer ochotně vytahovala téměř nonstop na požádání, aby byl aspoň „chvíli klid“. Štěpánek se roztěkaně během sekundy napil, poté zmerčil zajímavější objekt, odběhl a za pár minut se celá situace znovu opakovala. V noci to nebylo o nic jednodušší. Štěpánek potřeboval kontakt téměř nonstop. Upřímně mě děsily řeči ostatních o nemožnosti odstavu bez vyplakání. Snažila jsem se najít alternativu a inspirovala se u zkušenějších matek, které tvrdily, že až se sama rozhodnu, půjde vše přirozeně a hladce jako po másle.
Počkala jsem až přejde čas separační úzkosti, extrémně těžké období, ve kterém žádné velké změny pro dítě nejsou žádoucí a rozhodla se zprvu přestat kojit ve dne. Štěpánek krásně jedl, pil mléko z láhve a já cítila, že už denní kojení nepotřebuje. Pokaždé když se dožadoval prsa, dala jsem mu oblíbenou křupku a trpělivě vysvětlovala, že mlíčko od maminky bude až večer na spinkání. K mému údivu, Štěpánek neuronil ani slzu a každým dnem se připomínal o mléko méně a méně.
Cítila jsem, že na noční odstavení nejsme připraveni ani jeden. Upřímně – bylo extrémně jednoduché uspat Štěpánka u prsa. Za deset minut byl v říši snů a já si mohla užít klidný večer. Noc se také stabilizovala, párkrát se vstávalo, krátce kojilo a spalo se dále. Nic by mě bývalo netlačilo, nebýt touhy jet na sraz z vysoké školy, v době kdy bylo Štěpánkovi patnáct měsíců . Domluvili jsme se s manželem, že pojede se mnou a bude se o Štěpánka starat. Plán nám však překazila jeho nechuť k autosedačce a obrovské nevoli k jakémukoli cestování, která nás donutila rozdělit se na jednu noc. Rozhodli jsme se provést jednu noc “zkoušku” bez ukončení kojení. Štěpánek má s manželem krásný vztah a tráví spolu hodně času, proto jsem se jedno odpoledne vytratila a šla s kamarádkou cvičit a poté do místního podniku nedaleko od domova v Dejvicích. Po osmé večer venku? Nestačila jsem kulit oči a se zájmem si prohlížela pouliční lampy, které jsem naposledy viděla svítit před dvěma lety.
Nebudu lhát, cloumalo mnou napětí, které ze mě nedostala ani paní cvičitelka při dvoustém dřepu. Zadek mi hořel ale zároveň i hlava nedočkavostí. Jak to proběhne? S první sklenicí vína nervozita povolila a také mé dietní opatření, které mi zakazovalo objednat si prkénko propečených křidélek s česnekovou bagetou. Už už jsem se konečně uvolnila na židli, když mi přišla sms: „pojď radši domu“. Teď? Když se chci pořádně nadlábnout? Ani jsem se nestačila zvednout a pípla další zpráva: „už nemusíš“. „Uf zvládli to.“ Domů jsem přišla po desáté, vplížila se do vedlejšího pokoje a nechala si otevřené dveře pro případ, že bych musela zasáhnout. Za celou noc mě vzbudil akorát zvuk mléka hltajícího Štěpánka jinak ani náznak smutku po mé osobě. Fajn, mám být naštvaná, že mu nechybím nebo nadšená, že mohu na sraz užít si večírek? Zvolila jsem druhou variantu a večer v Olomouci si náramně užila. Věděla jsem i tak, že kojit v noci budu nadále a přestanu ve chvíli, kdy si budu opravdu jistá. Nejednou se mi podařilo počkat, až nastane správný čas…
Všechny hlavní zdravotnické organizace (WHO, Česká pediatrická společnost) doporučují kojení jako optimální zdroj kojenecké výživy, přičemž exkluzivní kojení se doporučuje první půl rok života. Následné příkrmy se zavádějí nejpozději po ukončeném šestém měsíci života dítěte. Panuje všeobecná shoda na ideální době kojení v délce jednoho až dvou let. Dokonce některé organizace považují ukončení kojení před druhým rokem za bojkot/předčasný odstav nikoli za samovolný odstav kojení. Ale ani kojení po druhém roce života se ničím nelimituje a je to pouze o rozhodnutí maminky/dítěte. Mléko po celou dobu obsahuje tuk, bílkoviny, růstové faktory i protilátky, tudíž o škodlivosti nemůže být řeč. Společnost by si měla uvědomit, že kojení je ryze intimní záležitost a jeho délku si určují pouze a jenom jejich přímí účastníci.
