Princip z principu očkování

Když první lékařská fakulta v Praze vypsala kurz očkování pro lékaře a zdravotní sestry neváhala jsem ani minutu kde budu trávit tento páteční červnový den. Přece jen toto téma je v ordinacích dětských lékařů diskutováno každý den. Abych vytáhla bílou vlajku hned na začátku: mým cílem není v tomto článku vyvolat boj a utlouct odpůrce argumenty „proč očkovat“, ale snažit se předat vysvětlení, co se v těle po podání očkovací látky bude dít a cestu ochrany našich dětí ať si zvolí každý sám.

Celý kurz probíhal pod vedením pana profesora Jiřího Berana, který pracuje přímo v centru očkování a cestovní medicíny a jehož ordinací již prošlo tisíce a tisíce pacientů. V první řadě je třeba si přiznat, že očkování není všemocné, ale je to objev medicíny, díky kterému se ze světa podařilo vymýtit několik závažných onemocnění např. variola (virus pravých neštovic). Vakcíny v drtivé většině nejsou 100% účinné, rozuměj – nemocný být po očkování můžeš. Ale ochrání tě před těžkým až smrtelným průběhem dané choroby.

Při očkováním do těla vpravujeme části viru (oslabeného nebo již usmrceného) a snažíme se vzburcovat imunitní systém, aby vyvolal poplach a začal tvořit proti danému škůdci protilátky. V případě tak, že se pak člověk potká se skutečným virem v životě, vytáhne tělo tyto protilátky ze zálohy a bez většího zaváhání je použije. „Jako když najdeš.“ Způsobem jakým si tělo tvoří protilátky je hned několik. Tou první je nejjednodušší a také nejrychlejší cesta v případě polysacharidových vakcín. Ale znáte to – rychle nabyl, rychle pozbyl. Tato ochrana trvá pouze několik měsíců, protože imunitní systém využívá tzv.krátkodobou paměť – např. očkování před odcestováním do endemických oblastí, očkování proti chřipce atd.. Takovéto vakcíny je třeba v případě nutnosti přeočkovat. Ostatní cesty tvorby protilátek jsou složitější, delší ale za to trvalejší.

Imunitní systém člověka jako takový dospívá v prvních dvou letech dítěte a odchází do důchodu po 60.roce.  Pro nás všechny to znamená očkovat se v plné síle a nečekat na stáří, až budeme mít sice dost peněz a času na všechny radovánky, ale vakcína bude naším tělem využitelná jen částěčně. Stejně jako myslet na důchodové pojištění je důležité myslet na to, že po 50.roce života se hodí naočkovat se proti pásovému oparu a tetanu, dokud je imunitní systém schopný a dokáže využívat dlouhodobou paměť!

Už víme jak zhruba vakcína funguje, ale co přesně se děje po vpravení látky do těla by se dalo rozdělit do dvou fází. První fáze se nazývá indukční a je to proces, kdy se tělo seznamuje s látkou, která je pro něj cizí a dojde k aktivaci naší imunity. Druhou fází je produkce – čas, kdy se tělo již stihlo seznámit a vyráží do fiktivního boje, tedy začíná tvořit protilátky. Při první dávce očkování je logicky seznamování nejdelší, proto je produkční fáze kratší a je potřeba dalších dávek, kdy s každou další se zkracuje indukční fáze a prodlužuje produkční, tím se tvoří více a více protilátek, které slouží ku prospěchu věci. Třetí dávkou si vytvoříte maximální hodnoty protilátek, které už nikdy žádným přeočkováním nepředčíte.

Mnoho rodičů se ptá zda odložit očkování. Když neexistuje reálný důvod (závažné chronické choroby, akutní infekty, poruchy imunity, léčba imunosupresivy a jiné) ani my nemáme důvod odsunout očkování. Pan profesor říká, že z teorie indukce a produkce čím později tím lépe, díky vyzrálosti imunitního systému,  ale riziko že dítě onemocní je stejné jako když půjdete po kolejích a možná zrovna pojede vlak. Nikdo Vám to nezaručí a je to na Vás kdo tam bude dřív. Vy s vakcínou a nebo vlak s chorobou? Myslete na nutnost aplikovat alespoň první dávku, ať je tělo nastimulováno stát se továrnou na protilátky. Můžou se totiž hodit.