0-10let

Domov a další nástrahy

O téma dalšího článku si napsala jedna z Vás, čímž mi vlastně ušetřila polovinu práce. Je to podobně jako s nedělním obědem – nejhorší je ho vymyslet! Po zvolení receptu je z poloviny vyhráno.

Inspirace by bylo spousta, ale v podzimním shonu se málokdy nechám múzou políbit, spíš ji spolu s další prací hrnu před sebou, pokud jsem ji už dávno nezametla pod koberec. Ale tomu je teď konec! Protože při psaní tohoto článku je pondělí ráno, půl desáté a já s hrnkem kávy, zachumlaná do deky ťukám do klávesnice. Poté ze sebe udělám člověka (pěkného člověka) a vyrazím napříč Dejvicím k přátelům na oběd. No není to krása, když nemusím vymýšlet, co budu vařit? 😊

Každopádně zpět k tématu a to jsou úrazy v dětském věku.

A pozor!!!!! Nástrahy číhají na každém rohu a v každém věku. Bohužel z osobní statistiky mi vychází v každé třetí službě miminko, které upadlo např. z přebalovacího pultu, gauče, postele. Je to mžik a stane se to. Pocit viny má v tu chvíli každý rodič, ale z toho děťátko neprofituje. Proto zachovejte chladnou hlavu a pokud se dítě nerozpláče ihned po pádu, nejspíše ztratilo na krátkou dobu vědomí, ihned volejte rychlou záchrannou službu. Dále pokud má viditelné známky poranění, krvácení, zvrací nebo se chová „jinak“ např. je spavé, nečekejte a volejte o pomoc. Pokud se rozhodnete z jakéhokoli důvodu jet po vlastní ose, nedávejte dítěti nic najíst ani napít a cílete rovnou na dětskou chirurgii, kde vám pomohou vyloučit vnitřní poranění. Hlavička kojenců je abnormálně pružná, může ale také prasknout jako skořápka od ořechu, či po pádu se rozvinout vnitřní krvácení, jehož následky se projeví navenek až za několik hodin.

 

Mí rodiče vždycky říkali: malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.

Něco na tom bude. S postupujícím věkem (= počtem měsíců) dítě začne zvětšovat své teritorium, tzv. pouští se maminčiny sukně. Abychom mu v objevování světa nemuseli tolik bránit, je na nás udělat domov co nejvíce bezpečným.

  1. Zásuvky a oslintané prsty v ní. O možném úrazu elektrickým proudem se ani zmiňovat nemusím. Kupte krytky na zásuvky.
  2. Rohy – od stolu, stolku, komody, botníku. Kupte krytky na rohy.
  3. Záclony, ubrusy, přehozy. Vše na co váš malý ďábel může dosáhnout a strhnout, popřípadě strhnout i s věcmi na sebe, odstraňte. Jako bezdětná si proto užívám dlouhatánských běhounů na stůl, jednou to skončí!
  4. Vánoce a s nimi blížící se nebezpečí. Jelikož už nějaký ten pátek sloužím, pohotovosti na Štědrý den se vyhýbám obloukem. Co bych ale z vánočních diagnóz vyhodnotila: přivazujte stromeček, zvažte skleněné baňky, jelikož střepy v těchto případech nepřinášejí štěstí. Pokud dáváte malým dětem kapra, maso nakrájejte na malinké kousíčky a prsty se ujistěte, že v nich nejsou kostičky. Prskavky a další hořící ozdoby ponechejte na školní věk.
  5. Romanticky plápolající krb, rozpálená trouba s pečícím se cukrovím. Popáleniny jsou jedním z nejhorších poranění a vždy si vybavím případ chlapce, který na sebe strhnul pánvičku s rozžhaveným olejem. Je to mžik, který se nedá vrátit zpět. Děti dosáhnou na nemožné a neví co se může stát.  Pokud dojde k popálení, nesundávejte oblečení, primárně nechlaďte, ale vždy v každém případě volejte sanitku. Protože to první co Vaše dítě potřebuje je zajistit žílu a utlumit bolest. Lékaři ho pak převezou dle vlastní úvahy na správné  pracoviště a zajistí tu nejlepší možnou pomoc. Pokud se jedná o puchýřek na prstu, tak samozřejmě chladit můžete. 😊

Když na to tak myslím, jsou to všechno katastrofické scénáře a může jich být mnohem mnohem víc. Čím více dítě roste, tím více nástrah je všude kolem něj. Na zahradě, po cestě do školy, v parku,… Přemýšlím kdo nebo co může za to, že jsem zdravá a nezraněná vyrostla až do věku 26let?

Máma, táta a jejich poselství

Jednoznačně rodiče. Rodiče, kteří mě nestranili, nelhali a nedrželi v uměle vybudovaném skleníku krásy a bezpečí. Naopak čím jsem byla starší, tím více mě poučovali (někdy i strašili!) o možných nástrahách. Informovali mě, co může způsobit zapálení benzínu, injekční stříkačka na pískovišti, otrávené bonbony od cizích lidí. A taky říkali, když tě někdo někam zavře, rozbij okno a hlavně křič! Asi se jako dítě nevyhnete trapným situacím, jako když mi jedna paní důchodkyně chtěla dát ve vlaku pomeranč a já dostala hysterický canc, ale pořád lepší než mít v sobě touhu objevovat nebezpečné.

 

Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply