Uznávám, že psaní článků poslední dobou trošku flákám, zato v reálném životě se neflákám vůbec!
26.5. 2018 byl náš velký den, velký den DAKu. Asi jste postřehli, že jsem se začala věnovat charitě. Nikdy to nebyl můj sen ani můj cíl, ale pak prostě přišel a naplňuje mě. Uvědomila jsem si, že pro založení neziskové organizace nemusíte být slavná nebo modelka (i když by se to šiklo ????), ale hlavní je mít kolem sebe ty správné lidi. A to já díkybohu mám, své kamarádky Dorotu a Adélu. Dohromady tvoříme DAK (Dorota, Adéla, Klára) a po tom všem, co jsme zažily, nemám páru, jak bych to všechno sama bez nich zvládla. Asi určitě nezvládla.
Náš projekt, který jsme bezmála rok plánovaly, se nakonec smrkl do dvou dnů. Den charitativního golfového turnaje a den dražby mých obrazů spojený s koncertem. Veškerá investice velkého úsilí, práce a chystání byla za pár hodin pryč. Ale ne tak úplně. Dobrý pocit a vnitřní obohacení z dobrého skutku (není to klišé!) zůstává parádně dlouho. Postupně sice slábne, ale člověk začne mít nutkání „pokračovat“. Je to prostě droga.
Nebudu lhát, pár dní před dražbou a samotný den dražby jsem nabývala na nervozitě. Chtěly jsme zachovat pouto k Moravskoslezskému kraji a našemu rodnému městu Krnovu. Problém byl v tom, že charitativní akci potažmo dražbu v něm nikdo nikdy neorganizoval, proto nejistota, ač jsme nechtěly, nás zaměstnávala možná až moc.
Samotný večer byl zahájen vystoupením sboru Altán v krásném prostoru síně sv. Ducha, kde se naše obavy rázem rozplynuly. Jedna po druhé jsme skládaly úryvky našeho příběhu a prezentovaly je návštěvníkům. Následovala dražba obrazů proložená vystoupením Doroty za doprovodu klavíristky Šárky Richterové. Poté došlo k rekapitulaci a předání památeční fotky Vojtíškově rodině. Večer zakončil přední český pianista Ivo Kahánek. Poté už jen raut, pití a uvolněná zábava. Tehdy jsem si říkala, že kdybych umřela, půjdu do nebe. Další dny už jsem zase napáchala pár hříchů, takže se prozatím nikam nechystám. 🙂
S Dorotou a Adélou jsme si po onom víkendu neustále volaly, psaly a pořád si říkaly, kolik emocí v nás je. Objektem naší pomoci se stal osmiletý Vojtíšek se vzácnou poruchou metabolismu – mukopolysacharidózou. Je to nemoc, při níž v organismu nefunguje enzym a kvůli tomu se v těle hromadí nezdravé látky, mukopolysacharidy. Ty se hromadí v orgánech, např. játrech, srdci,mozku, atd., a malý pacient je nedokáže vyloučit.
Finance, které jsme pro Vojtíškovu rodinu získaly, tak poslouží jak na běžný provoz života (pleny, výživa, …) tak na léčbu zmírňující příznaky této nemoci (např. rehabilitační pomůcky).
126 350 Kč v den dražby, celkem 227 000 Kč.
Děkuji ještě jednou všem, kteří nám nejen přispěli, ale také nás podporovali a věřili, že to všechno klapne. Bylo to krásné.
