Z vlastní iniciativy jsem si řekla, že když už jsem ten doktor, je načase si pořádně natrénovat odběry krve a zavádění kanyl, ať jsem jistá v „kramflecích“.
Proto brzo ráno ještě před začátkem pracovní doby jsem naklusala na vyšetřovnu, kde už na mě čekal tým sestřiček. Vhodné říct, že den předem jsem chodila po oddělení a pečlivě vybírala adepta, který by splňoval má kritéria a to vlastnictví dobrých žil o průměru provazu + žádné zvuky, brek či křik u odběru.
Všechno vypadalo docela idylicky, dokud se neobjevila pacientka, která už od dvěří řvala jako tur (nevadí- když budu myslet na šumějící les-určitě to přestanu vnímat..)
Tým sester zmobilizoval všechny síly, jedna hladila dívenku po hlavě, druhá div nehladila mě, třetí se snažila vytvářet příjemnou atmosféru recitací básničky o králíčkovi, čtvrtá zabavovala tatínka před vyšetřovnou, aby se nedej bože nechtěl do celého úkonu zapojit.
Trefa napoprvé, dívenka se ani nebránila – bodejť by jo, když na ní ležela naše staniční.
Než se naplnil ten nekonečný počet zkumavek ,pocítila jsem vděk k holčičce, že je vlastně tak hodná ,i když pláče. Ona asi pocítila stejný vděk ke mně, protože pod tíhou staniční otočila hlavičku směrem za mnou a mezi vzlyky říká: „a děkuju“. Já na to: „A za co princezno??“
Odpověď zněla: „No, že ste mi blala tu klev.“. 🙂
Ano odběry jsou ty nejméně populární chvíle v ordinacích pro děti a protože jsou pediatři od základu hodní lidé (ješitnost je však součástí každého z nás), nechtějí si nechat sáhnout na dobré jméno, zvláště pak u dětí. Proto ochotně přenechávají tento nemilý úkon sestřičkám, zatímco po pláči sbírají koláče, tedy po odběrech rozdávají odměny.
Z jakého místa se odebírá a jaké hodnoty se vyšetřují?
V zásadě se odebírají dva druhy krve.
Kapilární krev se bere z prstu a slouží pro zjištění parametrů acidobazické rovnováhy (např. při dechové tísni), hodnotu CRP (zánětlivý marker), či glykemii, hodnotu důležitou ke stanovení diagnózy cukrovky.
Klasický odběr žilní krve už si žádá větší zdroj, kterým je žíla nejčastěji v loketní jamce, na záprstí nebo nártu.
U novorozenců a kojenců se často a rádo čerpá ze zdroje na hlavičce. Důvodů je několik. Žíly jsou tam silnější, povrchově uložené (zvlášť ve chvíli křiku) a tudíž pro odebírající lépe viditelné. Navíc se snižuje pravděpodobnost nutnosti opakovaných vpichů.
I když se na první dojem zdá nelidské píchat miminko do hlavy, z jiného úhlu pohledu vpich právě na tomto místě neomezuje příliš v hybnosti. Miminko si na hlavičku hůře dosáhne a mamince se uleví, že nemusí hlídat každý jeho mikropohyb.
To by bylo aby první den v životě nebyl vyjímečný! Bezprostředně po porodu lze totiž novorozenci odebrat pupečníkovovou krev, což znamená získání krve poprvé a naposledy v životě „bez bolesti“.
Tímto způsobem se vyšetřuje hodnota krevních plynů a vnitřního prostředí. Odebraná krev z pupečníku je nesmírně bohatá na kmenové buňky, což dává možnost dárcovství za účelem krevní transplantace.
Tuto krev si lze ponechat i pro své vlastní účely. Uchovaný transplantát je jakási pojistka rodičů pro případ, že by dítě v budoucnu onemocnělo závažnou chorobou vyžadující transplantaci. Více informací lze získat v prenatálních poradnách.
Čemu se ale čerstvě narození nevyhnou, je novorozenecký screening na vrozené a dědičné onemocnění. Ten se provádí metodou odběru tvz.suché kapky krve z patičky.
Rodiče mají svaté právo být při odběrech, ale není ostudou nechat dítě ve spáru sestřiček, které jsou v naprosté většině případů profesionální a odrecitují s klidem králíčka přes stovky decibelů řvoucího tura.
Minulý týden jsem měla na duši hladící zkušenost s pícháním podkožní injekce při aplikaci léčiva, kdy si 2letá holčička ani nevšimla, že byla píchnuta. To byla paráda! Pak jsme ovšem museli skočit na chlapečka, který přišel s akutním respiračním infektem. Ten bohužel neděkoval ale celou dobu křičel “pomoč, pomočte mi!!“.
