Kontroverzní témata, Z osobního pohledu

Akupunktura

Tento článek jsem se rozhodla věnovat své vlastní zkušenosti  s akupunkturou. Ráda zkouším nové věci, pečuji o sebe a hlavně o své zdraví , i když nemám  žádný akutní problém. Říkám si, že je vždycky co zlepšovat. Mám pro to takový svůj výraz „moje prevence“. Jelikož jsem za poslední půlrok obrátila svůj život naruby a moje hlava někdy doslova nestíhala pobrat všechny ty změny, musela jsem spustit kotvu a najít pevnou půdu pod nohama. Dlouho jsem uvažovala o akupunktuře, protože mám ve svém okolí blízké,  co ji využívají,  ať už je to pro bolest zad, odstranění stresu, či k pomoci ovládaní své chuti na jídlo …  to nejdůležitější  je – jsou spokojení.

Během jednoho zimního víkendu na horách kde, jak jinak než u šálku s teplým grogem, přišla řeč na tuto metodu vycházející z tradiční čínské medicíny. Tak moc mě to zaujalo, že jsem si hned vzala kontakt na špičkového pražského odborníka a druhý den v práci žhavila o polední pauze drát, abych si objednala termín. Překvapilo mě, že první „hodina“ probíhala v duchu diagnostickém. Pan terapeut si vyslechl můj životní příběh (ve zkratce, jinak bychom tam seděli doteď), moje pocity, touhy a dokázal přesně vystihnout, na čem bych měla pracovat, čeho bych potřebovala více (sebevědomí) a čeho méně (stresu). Druhá část konzultace zahrnovala vstupní vyšetření tělesného stavu (klepu kam můžu, u mě to bylo extra rychlé, protože jsem dosud  zdravá). Jelikož v rámci dnešní doby je akupunktura velice žádaná, druhý termín jsem dostala až za nějakou dobu.

V den D jsem byla lehce nervózní, nevěděla jsem, co mám čekat a přeci jen nemám moc ráda, když mi někdo „zasahuje“ příliš do těla. Po příchodu do ordinace mě ale čekalo velice příjemné překvapení v podobě útulného teplého prostředí  s lehátkem a meditační hudbou. Pan terapeut ve skrze dobře naladěný si prostudoval poznámky z první konzultace a „ušil“ mi na míru léčbu, kterou potřebuji. Podotýkám, že nejsem jedna z těch co podléhá placebu. Věřím něčemu až tehdy, když opravdu fyzicky cítím změnu, ne žádné jemné nuance, které si dokáže vytvořit naše mysl.

Napichování jehliček po celém těle v přesně definovaných akupunkturních bodech skládající dohromady dráhy energie bylo místy bolestivější než jsem čekala, zatímco některé z nich jsem při napichování necítila vůbec. Těchto bodů o velikosti 5mm máme na těle asi 700. Teď si nemyslete, že jsem blázen, 700 jehlí jsem v sobě opravdu neměla! Pouze mi byla napíchnuta vyrovnávací sada asi 30 jehel. Bezprostředně po aplikaci jsem ležela zhruba 40min ve tmě a cítila jak se mi tělo najednou uvolňuje. Jak je vláčné, že by se dalo namazat na plech, jak mnou prochází vlna zimnice a tepla tam a sem. Napadaly mě myšlenky, které mě nikdy před tím nenapadaly a které nemohu ani uveřejňovat. Po necelé hodině jsem odcházela lehká jako pírko na sraz s kamarádkou, která mi sama od sebe hned ve dveřích kavárny řekla, že vypadám konečně méně strhaně. Ten večer jsem šla dokonce ještě na víno do víru velkoměsta a druhý den vyskočila ráno z postele jakoby se nechumelilo. Tím nechci psát o tom, že mě potkal zázrak, ale na akupunkturu jsem docházela poté ještě týden co týden s tím, že pokaždé byla v programu jiná energetická dráha a já se cítila nějak lépe a lépe.

Jednou k večeru, když jsem jela tramvají na svou jehličkovou preventivku, jsem si uvědomila, že ji vlastně už v tomto období života nepotřebuji. Že se cítím dost pevně a vyrovnaněji než kdy před tím. Proto jsem tedy vysedla o pár zastávek dřív a šla se projít do parku, který mě v tu chvíli obohatil více než hodina akupunktury.

 

 

 

Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply