Na dětském táboře je nejlepší to, že se absolutně odpoutáte od dospělácké reality všedních starostí. Věci na lítačku, schovka za stodolou, opečený špekáček z ohně a stezka odvahy mezi poli…..co si budeme povídat, to v Praze jen tak nezažijete. Navíc jako zletilý člověk bez funkce a závazků si do coca-coly s klidným svědomím můžete přilít jeden malinký božkov a už nemusíte cucat rumové pralinky jako zamlada.
Jelikož děti znají mou profesi, po mém příjezdu se na dvorku tak nějak spontánně vytvořila polní vojenská nemocnice a v ní fronta „marodů“. A jelikož maminky jsou na táboře z dosahu, nebylo komu sdělit bolístky, které by se pouhým vyslovením a pofoukáním rázem uzdravily. Toť moje táborové umění.
Je pravda, že jsem z nemocnice odvykla řevu a divočině třicetičlenné smečky,ale na táboře si mi každý rok líbí tak, že jsem si pro své děti sedící na obláčku zarezervovala všechny letní turnusy na deset let dopředu. No a maminka si mezitím dá na zahradě nohy do lavoru a obklad na čelo, protože jí divočina nebude až tak vzácná, ďábelský to ale plán mám. ????
A zde výběr fotek a hlášek, které Vám přiblíží vůni čerstvého vzduchu, plápolajícího ohně a pohody u lesa ????
Během kurzu první pomoci padaly nejčastěji otázky: Už jsi někdy viděla mrtvolu? A máš za sebou smrťák?
Na večerce u obcházení pokojů, zda jsou všichni v posteli, sedmiletý Pepík na mě volá zpoza dvěří: Paní doktorko teď sem nechoďte, já jsem v trenkách!
Na karnevalu chlapeček s pomalovaným obličejem na žluto. Za co ty jdeš? No přece za žloutenku a všecky nakazuju!
Při usínání první den zřejmě ve slabé chvíli mi jeden táborník povídá: Paní doktorko vy jste tak hodná! A to jsem vás teprve poznal!
Poslední den nakládáme kufry do autobusu a 8letý Petřík, vážící 20kg i s postelí na mě křičí: Paní doktorko to nedělejte! S tím Vy se netahejte! To udělám já! ????)))
Mě hrozně bolí tady ta ruka, já tam mám cystu už od narození. Ukaž já se na to podívám, můžeš s ní hýbat? Ehm já jsem se splet, to je vlastně ta druhá.
Tak nashle zase příští rok….
