Kontroverzní témata, Z osobního pohledu

Home sweet home

Jednoho brzkého sobotního rána brouzdám po internetu, když si vzpomenu na pořad České televize, který jsem sledovala za dob svých vysokoškolských studií. Čtyři v tom, ach jaká nostalgie. Dokument, který vypráví o průběhu těhotenství čtyř žen zakončený porodem každé z nich.

Přivedla mě na něj má spolubydlící Karol a přesně si ten den pamatuji. Učila jsem se na zkoušku z radiologie a den před ní mi došlo, že jestli nedám cihlu na plyn bude zle. Jelikož jsme spolu s Karol vždy soucítily a snažily se držet nad vodou nebo aspoň odrážet jednu druhou ze dna, snažila se mě podržet příslibem, že se bude učit taky i když ji v dohledné době žádná zkouška nečeká. Celý ten den jsem si pravidelně ve dvou až tří hodinových intervalech chodila vařit kávu a zhruba při sedmém šálku se začal můj žaludek „překvapivě“ bolestivě ozývat. Probírajíc se snímky akutních náhlých příhod břišních mě přirozeně přepadl strach z prasklého žaludečního vředu, který jsem nikdy neměla, ale utvrzená svými symptomy, jsem chtěla upozornit na to, že snímek mi nejspíš nebude třeba při převozu na sál dělat, protože diagnóza je jasná. Karol sedící zády ke mně, předstírající zápal do studia, jen přikyvovala a mě přišlo hned podezřelé, že nejeví tolik empatie jako vždycky. Když jsem si nadále vyžadovala její pozornost ve chvíli největšího napětí zakřičela, že zrovna nemůže, protože rodí! Druhý den po zkoušce, vlastně třetí po oslavě úspěšné zkoušky jsem rozkoukala všechny série.

Ale proč se bavím o tomto dokumentu, když další řada se má teprve točit a já jsem si vlastně nakonec v sobotu pustila úplně jiné video. O domácích porodech. Pravdou je, že tohle téma bych řadila mezi jedno z nejdiskutovanějších .Často se v nemocnici setkáváme pochopitelně s tím nezdařeným případem, proto mám před tímto rozhodnutím velký respekt a stojím na straně porodnice, která pro mě znamená především bezpečí.

Na druhou stranu dovedu pochopit maminky a jejich cestu k rozhodnutí rodit v domácím prostředí.

Jejich nejčastější důvody jsem shrnula níže:

  •  Soukromí
  •  Obava z odebrání dítěte ihned po porodu
  •  Zachování intimity s partnerem a možnost do jisté míry rozhodovat sama za sebe
  •  Špatná zkušenost s nemocničním porodem v minulosti
  •  Nepřítomnost cizích osob
  •  Domácí atmosféra, vnitřní klid rodičky
  •  Přirozený průběh bez zásahů techniky

Jak jsem zmínila výše, nic není černobílé. Domácí porody sice znamenají vyšší riziko úmrtí pro novorozence, lékaři však často indikují císařský řez předčasně a volí tím pro rodičku invazivní cestu místo toho, aby jí více naslouchali.

Studie vedená epidemiologem Jonathanem Snowdenem z oregonské Health and Science University, na které dále pracovali dva porodníci, sestra a certifikovaná porodní asistentka, analyzovala 79 727 porodů, k nimž došlo mezi roky 2012 a 2013 v Oregonu. Riziko, že dítě zemře při porodu nebo během čtyř týdnů po něm, bylo u plánovaných domácích porodů 2,4 krát vyšší než v porodnici. Vyšší pak byla také šance, že novorozence postihne záchvat nebo bude potřebovat ventilátor, u matky se zase zvýšilo riziko nutnosti krevní transfúze.

Můj osobní pohled:

Já jako lékař bych si nikdy neodpustila, kdybych mou vinou – neodhalením špatně postupujícího porodu, pozdním příjezdem do nemocnice, špatným vyhodnocením situace- svému dítěti ublížila. Jelikož zhruba vím, co se může během porodu zvrtnout, mám důvěru pouze v lékaře, kteří jsou vystudovaní, mají zkušenosti se stovkami porodů (na rozdíl ode mě) proto včas zasáhnou v případě problému. I na úkor menšího komfortu chci být v bezpečí, protože vím, že to nejdůležitější co bude mé dítě v budoucnu potřebovat je zdravá maminka.

V poslední době se zvyšuje počet maminek na oddělení, které podepsaly negativní reverz bezprostředně po porodu a s miminkem chtěly okamžitě odejít. Jejich důvody bývají šokující, nedostatečná péče, neosobní až hrubý přístup personálu, odebrání zdravého dítěte a nemožnost ho mít na pokoji, diskomfort z přeplněné porodnice. Shodou okolností mi jedna prvorodička vykládala, jak si předplatila nadstandard v porodnici a díky obsazené kapacitě musela spát na porodním sále bez miminka. Minulý týden se mi již starší prvorodička svěřila, že ještě neměla vypuzenou placentu a už ji sestřička oznamovala, že dítě si bude moct vzít až za dvě hodiny.

Každá mince má dvě strany.

Některá má předem jasno – jako já, některá přemýšlí, jiná se právě rozhoduje. Ono si maminka musí položit svoje přání, úvahy a fakta na misky vah a někdy upřednostnit rozum před hlasem svého srdce.

 

 

 

 

Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply