Někomu by se mohlo zdát, že můj blog krapet zmírá. Jeho pisatelka je na tom ale právě naopak.
Rozhodla jsem se svůj čas věnovat trošku jiným směrem a začala rozvíjet své schopnosti, které jsem po dobu dlouhých let studia v sobě trošku potlačovala. Medicína mě uzemnila, dala mi zdravý náhled na zdraví a nutí mě až dodneška uvažovat racionálně. Já ale občas doslova létám někde mezi nebem a zemí, ráda jdu jinou cestou a někdy doslova potřebuji dělat něco rukama a ne hlavou.
Proto jsem se s lehkou skepsí přihlásila na kurz kraniosakrální terapie.
(V minulosti jsem již na toto téma narazila v několika článcích, kde ji mohu jmenovat i jako osteopatie. http://blogdrklarky.cz/2017/02/28/osteopatie/ )
Počátky osteopatie
V roce 1874 Dr. Andrew Still lékař žijící ve státě Missuri objevil vztah funkční anatomie se zdraví jedince. Uvědomil si, že zdraví je možné pouze tehdy, pokud všechny tkáně a buňky v těle pracují společně v harmonii. Jak prosté že?
Příběh praví, že ve věku 10 let Andrew trpěl častými migrénami spolu se závratěmi. Upevnil provaz mezi dva stromy 20cm nad zemí, na který si opřel hlavu při tylní krajině, natáhl se a zůstal ležet. Tuto konstrukci nazval jako houpací polštář. Po chvilce cítil lehkost, usnul a migréna byla pryč. Často si tuhle proceduru prováděl, kdykoli na něj přišla migréna. O mnoho let později se nad svou terapií houpacího polštáře zamyslel a uvědomil si, že způsobem, jakým provaz využíval, zabránil akci nervů v tylní krajině a podpořil harmonické fungování cévního systému. Objevil, že má schopnost položit ruce na přesně daná místa na těle svých pacientů a změnit tím fyziologii a vrátit jim zdraví.
Současná terapeutická metoda
V dnešní době lékaři i osteopati používají své ruce k léčení svých pacientů podobným tradičním způsobem. V České republice lidé pomalu přichází této metodě na kloub, zatímco v některých zahraničních zemí např. v Německu, je osteopatie běžným doplňkem terapie, kterou lékaři ordinují.
Princip
Kraniosakrální systém se anatomicky stává z mozkomíšních plen, kostních struktur, ke kterým se mozkomíšní pleny upínají, pojivové tkáně napojené na pleny, mozkomíšního moku, atd. Tento systém je charakterizován svou rytmickou aktivitou, která přetrvává po celý život a která se přenáší na celé tělo. Jedná se o velmi jemný pohyb malého rozsahu, který je fyziologický a vůli neovladatelný. Abnormální pohyb je výsledkem reakce na přepážku nebo blok. Bloky se běžně vyskytují v pojivových tkáních nebo fasciích. Vymizení bloku vnímáme jako změknutí překážky, proti kterému vnitřní fyziologický pohyb bojoval a nazýváme jej uvolněním.
Osobní zkušenost
Možná je to těžko představitelné, uchopitelné a i pro mě zcela nové. Na kurzu jsme se dlouhé hodiny učili jak s tělem zacházet a vyžadovalo to velké úsilí a pořádnou nálož energie. Je to doslova mravenčí práce. Nejsem člověk co se nechává strhnout skupinou a když mi někdo řekne že mám zavřít oči a vidět žlutou barvu, tak ji prostě nevidím. Největší přesvědčení tato metoda u mě získává reakcí okolí od lidí, které se snažím tímto způsobem vyléčit. Ať už jde o trvalé bolesti hlavy, páteře, kyčle či pouhé emoční uvolnění. To si pak říkám: jo, stálo to za to!
