0-10let, Kontroverzní témata, Náctiletí

„Chci být youtuber s miliónem shlédnutí“

K čemu jinému vybízí sobotní zimní den v Praze, než zajít si na pořádný brunch a den zakončit výstavou Czech press photo na Staroměstské radnici. 

Každému kdo se rád dívá na fotky všech chutí, tuto nádhernou podívanou doporučuji. Prostě jen nechat plynout čas a odevzdat se okamžiku zachyceného objektivu, který na vás dýchá z fotografií. 

Sport, aktuální dění, zvířata, osobnosti.. ale mě nejvíce zaujaly fotky sedminásobného držitele ceny Czech press photo Radka Kalhouse, které poukazují na pouto dětí této doby k elektronice. Co na tom, že ho dosud nejvíce proslavili portréty doživotně odsouzených vrahů. Nyní v objektivu zachytil svého potomka Šimona, který se touží stát youtuberem s miliónem shlédnutí. Že nevíte o jaké povolání se jedná? Já také ne, ale zkuste se zeptat svých dětí, možná Vás překvapí.

Pro rodiče silné téma, kdo z nich si nikdy nepoložil otázku: jak děti „ochránit“ před virtuálním světem, ale zároveň je nevyřadit z kolektivu? Kde je hranice závislosti a jak je máme učit si hrát s normálními hračkami? Sama nevím, ale Radkovi fotografie zachycují smutnou avšak pravdivou realitu dětí 21.století.

_DSF5035_2

 

Radek byl tak hodný a odpověděl na pár otázek.

 Pamatujete si okamžik, který Vás přivedl na toto téma? Ano, i když okamžiky byly vlastně dva. Poprvé jsem si toho všiml, když jsem viděl v restauraci sedět čtyřčlenou rodinu a každý z nich koukal do svého telefonu a po celou dobu spolu nemluvili. Dlouho jsem pak přemýšlel jak tenhle problém obrazově zachytit, až do chvíle, než jsem večer přišel do pokoje svých synů, kde společně se svým kamarádem hráli multiplayer hru, což v praxi znamenalo, že spolu nemluvili, viděli se pouze navzájem na displejích svých tabletů. Byli jen pár metrů od sebe a přesto spolu komunikovali prostřednictvím serveru, který je tisíce kilometrů od nich. Navíc to byl spontánní a intimní okamžik a já jsem si uvědomil, že tenhle vztah musím využít proto, aby byly fotografie autentické a opravdové. Proto jsem začal fotografovat svého mladšího syna Šimona.


Snažíte se proti elektronickým vymoženostem u svých dětí bojovat? Ne nesnažím, to je hloupost. Je to součást jejich životů, životního stylu a doby v které žijí. Snažíme se pouze nastavit pravidla, jak dlouho, kdy a kde.

Vnímáte jejich dětství ve virtuálním světě jako ochuzené oproti tomu našemu? Jejich dětství je jiné. Já jsem hned po škole hodil tašku do kouta a vrátil jsem se domů až večer. Celé odpoledne jsem byl s partou kamarádů. Dnes venku takové party vůbec nevidíte nebo jen vyjímečně. Děti žijí jinak, my pouze trpíme pocitem, že když nebudou umět zapálit oheň první sirkou, nebudou pro život správně nachystáni. Neuvědomujeme si, že už to ale nebudou potřebovat. Znalost IT pro ně bude podstatně důležitější.

Kdybyste mohl něco dané v oblasti změnit, co by to bylo? (např. zákaz nošení telefonů do školy, facebookový účet od 18let, atd..) Myslím, že nejpodstatnější je, aby děti měly vštípenou jakousi vnitřní etiku, kdy a jak používat telefony a tablety. Problém totiž není v nich, ale v rodičích. Je hrozně pohodlné mít dítě doma v bezpečí a v klidu s tabletem v ruce. 
Vyplé dítě zírající do telefonu, to je praktické, máme čas pro sebe. Musíme tedy nabídnout náhradní program, který je zaujme víc než tablet. Nejlépe něco co v nich vzbudí dlouhodobý zájem a zdravou obsesi, něco jako je 
u mě třeba fotografie.

 

_DSF8557-2_2

 

 

 

Previous Post Next Post

You Might Also Like

1 Comment

  • Reply blogdrklarky 16.1.2017 at 20:47

    Bezva článek!

  • Leave a Reply