Jak jsem již několikrát zmiňovala, snažím se zamyslet se nad časem stráveným u obrazovky. Jelikož je práce s počítačem nedílnou součástí lékařského povolání (do karet pacientů rukou již lékaři nepíšou), dobu mimo ordinaci řadím do škatulky času „offline“. Tudíž mám více času v parku pozorovat děti, snažící se točit videa s cílem stát se jednou youtubery. Nebo koukat na malé batole v kavárně tupě hledící do tabletu, z něhož si přehrává nezdravě chytlavou melodii zatím, co maminka do něj láduje svačinu. V neposlední řadě mě fascinují regulérně dospělí lidé natáčející se při chůzi po ulici se zaujatým výrazem hovořící k „followerům“.
Člověk má vnitřní jistotu, že i když celý den stojí za nic, čeká na vás maličkost, kdy se věnujete jen sami sobě a kterou vám nikdo nemůže vzít. Protože jsem ze včelařské rodiny a přivdám se nejspíš do rodiny vlastnící několik rojů, bylo mi doporučeno užívat pár kapek propolisu každý den. Včely medonosné jej tvoří z pryskyřice stromů, květového pylu, k němž přidávají malé množství svých slin. Prostě mňamka! 
